Koncem srpna 2007 jsem pořídil výměnou za Mesu Calibera s 2x12 bednou ESH hlavu Mesa Boogie Single Rectifier 50 Solo Head. Tedy nejnižší verzi z rodiny americké klasiky vládnoucí od konce devadesátek do cca 2010. POD, Linkin Park, Sum 41, Avril Lavigne, a skoro každej další :) Byl to tehdy sen.

Zbývalo tedy sehnat k hlavě novou bednu, což volba nakonec padla na klasický 4x12 Marshall 1960A. Byla tam kolize v Ohmech, jelikož hlava dávala max 8 a bedna chtěla 16. Což ale prý nebyl problém, prostě se hlava musela trochu víc tavit. Hrálo to docela v pohodě.

Hlava nebyla ani moc velká, ani těžká, dobře vypadala a měla, jak jsem potřeboval čistej, zkreslenej a druhej master na sóla. Jedinej neduh byl, že při přepínání docházelo k drobný pomlce.

Tenhle aparát byl snad jedinej, kterej u mě dokázal zůstat tak dlouho, že se musel nechat přelampovat. Odehrál celkem 79 koncertů, což je zatím druhý místo v mojí historii aparátů :)

Co mu vystavilo stopku byla hláška Stani Valáška ve studiu Šopa, kterej při nahrávání druhý desky zakázanÝho ovoce, Není co řeshit, prostě řekl „Ty rectifiery prostě nehrajou“. A tak ten můj musel do světa.